Nezávislé soudnictví je klíčové pro řádné fungování právního státu. Soudní moc je tradičně považována za nejslabší složku státní moci, neboť nemá k dispozici vlastní zdroje finančních prostředků ani aparát potřebný k faktickému výkonu svých rozhodnutí. Tento pohled se postupně mění s tím, jak se před soudy dostává stále více otázek vyhrazených dosud legislativě či exekutivě. S tím roste zároveň zájem politických aktérů o soudnictví a jejich snahy do soudnictví zasahovat.

Prostředkem k ovlivňování soudní moci nemusí být pouze přímá úprava či dokonce omezování pravomocí. Obvykle jsou voleny jemnější cesty – setkáme se s pokusy ovlivnit proces ustavování soudců, snižovat věk odchodu soudců do důchodu či omezovat rozpočty na chod soudů. Tyto aktivity nemusí být nutně motivovány snahou ovládnout soudnictví či zajistit, aby rozhodování soudů odpovídalo zájmům představitelů exekutivy. Ovšem i v případě, že mají uvedené kroky (zdánlivě) ospravedlnitelný cíl (zvýšení efektivity, vypořádání se s minulostí apod.), je třeba mít na zřeteli, že vměšování do fungování soudnictví může mít dalekosáhlý dopad na jeho legitimitu.

I po třiceti letech od přechodu k liberální demokracii se ve státech Visegrádu objevují pochybnosti o soudcovské nezávislosti. Podle řady komentátorů je soudcovská nezávislost ohrožena nedávnými aktivitami ostatních složek státní moci. Cílem naší konference je přinést pohledy odborníků z právní praxe i vědy, kteří se podělí o své osobní zkušenosti i odborný pohled na problémy spojené s tématem konference, a ukázat různé aspekty vztahu soudnictví a politických aktérů v komparativní perspektivě.